Ing. Dana Zajíčková

Jsem stavařka a pomáhám ženám na cestě k vysněnému bydlení.

Stavění mám, jak se tak říká, od malička pod kůží. 😉

Kdysi dávno žila malá holka, která milovala stavění z kostek a auta 🚗. Už od malička věděla, co chce dělat. Stavět. Možná to bylo tím, že maminka i dědeček jsou stavaři… :) Tak nějak to bude asi v genech. Šla 🚶‍♀️ tedy za svým dětským snem a vystudovala 🎓 střední stavební průmyslovku a poté i vysokou stavárnu…

Do dnešního dne jsem spolupracovala nebo řídila desítky stavebních projektů 🏗. Ušla jsem dlouhou cestu, sesbírala spoustu zkušeností a znalostí, které předávám svým klientům, abych jim pomohla na cestě za jejich vysněným bydlením.

Nebylo tomu tak ale vždy.

Nevěřila jsem si. 😞

Pamatuji si, když moje máma předělávala byt, na jednu situaci, která mě provází dodnes. Zedníci stavěli příčku z ytongu a špatně ji ukotvili do nosné zdi. V tu dobu jsem byla ještě na střední a o stavění jsem moc nevěděla. A tak jsem si vytiskla manuál 🗒, jak se to má správně dělat, vše pečlivě nastudovala a vyrazila na stavbu, kde jsem měla schůzku s majitelem stavební firmy. Řekla jsem mu, že to mají špatně a doložila technologickým postupem. 

Dodnes si přesně vybavuji, co mi řekl: „Neopravíme to, co ty o tom můžeš vědět! Když já jsem začínal stavět, tak ty jsi ještě tahala kačera 🦆.“

Tenkrát mě to doopravdy odzbrojilo. Nevěděla jsem, co říct. Zmohla jsem se jen na „pokud to neopravíte, nezaplatíme vám“. Opravili a bylo to.

Moje maminka to při nadcházejících Vánocích 🎄 ještě vylepšila – dostala jsem dřevěného tahacího kačera. Mám ho dodnes. Pokaždé, když si s ním můj syn hraje, připomene mi pocit, který jsem tenkrát měla.

Pocit bezmoci. 😖 Pocit, že to neumím. Pocit „co může ženská o stavění vědět“.

Byl to pro mě impuls začít ještě více a usilovněji studovat. 💪

Když jsem při vysoké škole nastoupila do první stavební firmy 👷‍♀️, začala jsem se učit, jak to v praxi vlastně funguje. Oceňovala jsem stavební práce, poptávala dodavatele, jednala s dodavateli a klienty, byla jsem na stavbě. Udělala jsem chyby, z kterých jsem se poučila. Postupně jsem se zdokonalovala a zdokonalovala. 

Na stavbách jsem přestala poslouchat od mužů „co ta o stavění může vědět. Ženská a ještě k tomu mladá“. Prostě jsem věděla. Samozřejmě mě čas od času otestovali: „Nerozumíme tomu na výkrese. Můžete mi to vysvětlit?“ Nebo přivezli jiný materiál a doufali, že si nevšimnu. Postupně to vymizelo a začali mě respektovat.

Chápu, že muži řeknou, že to není pravda. „Takhle my nefungujeme.“ Schválně se nad tím zamyslete. Kdy si začnete ženy profesně vážit? Nemusí nejdříve dokázat, že je dobrá?

Dnes mám již 14 let praxe a rozumím tomu.

A ráda si vzpomínám na některé ze svých projektů, které jsem řídila a realizovala.

Uvedu vám zde jen dva z nich, na které ráda vzpomínám. Byly fakt náročné, každý z jiného úhlu pohledu.

  • Rekonstrukce vstupní haly kancelářské budovy v šibeničním termínu.
    Měla jsem na to jen 17 dní přes vánoční svátky. Příprava před samotnou stavbou 1 měsíc. Muselo to být naplánováno do detailů, přes Vánoce je skoro všude zavřeno.
  • Obchodní prostory CA na Diamantu.
    Psychicky velmi náročný projekt, stavebně jeden z mnoha. Jednala jsem však s velice komplikovaným a náročným anglicky mluvícím zástupcem majitele objektu. V průběhu stavby bylo velké množství změn. Mělo to své dobré a špatné stránky. Hodně jsem se toho od něj naučila. Jak precizně, důkladně a někdy až moc přehnaně kontrolovat stavební práce. Motivovat lidi. Perfektně používat smlouvy proti ostatním. Nebyla jsem na to zvyklá. Vždy jsem s dodavateli dohodla podmínky spolupráce. Podepsali jsme smlouvu, a pokud ústní dohody platily, nikdy jsem ji nevytáhla z šuplíku. A tak to mám dodnes.

Mohla bych zde uvádět další projekty, ale nebudu.

Denně čtu na FB příspěvky žen o tom, že si nevědí rady ve stavebnictví. Nevědí, jak si mají vybrat okna, jakou mají položit podlahu v bytě, jestli je lepší dům, nebo byt, jak si správně vybrat byt a mnoho dalších...

Uvědomila jsem si, že já na tyto otázky znám odpověď! Tak jsem na ně začala odpovídat. Přemýšlela jsem, jak mohu pomoci ještě více lidem, kteří se v tom nevyznají. Ulehčit jim cestu k jejich vysněnému bydlení.

Naučila jsem se, jak postavit webové stránky, psát blog a další miliony věcí, které jsou potřeba, abych své znalosti a zkušenosti moha předat co nejvíce lidem.

Na začátku své cesty ve stavebnictví jsem měla málo zkušeností a znalostí. Nedůvěřovala jsem si.

Pokud jste na tom jako já na začátku a přemýšlíte o novém bydlení, položte si na začátek pár otázek a dopovězte si.

  • Chcete bydlet v pronájmu a vyhazovat peníze z okna?
  • Chcete si pořídit dům, nebo byt?
  • Výhody a nevýhody bydlení v domě (bytě)?
  • Máte na to peníze?
  • Kde vám půjčí a jak to budete splácet?

Pokud znáte odpovědi na tyto otázky, jste na dobré cestě. Většina lidí si myslí, že když sežene peníze, tak to stačí.

Je to však ten největší OMYL! Nestačí.

Stáhněte si ZDARMA Plán nákupu vašeho nového bytu ve 12 krocích“ a pochopíte, co tím myslím.

A pokud odpovědi na některé z otázek neznáte, koukněte na můj blog.

Pokud máte nějaké dotazy, určitě mi napište na dana@danazajickova.cz, jsem tady pro vás. Abych vám usnadnit cestu k vašemu vysněnému bydlení.